Seznamte se s Adamem, mentorem Green Light

Seznamte se s Adamem, mentorem Green Light

Odešel z rodinné firmy, vyzkoušel startupové podnikání i práci ve velké korporaci. Nasbíral zkušenosti, které teď předává začínajícím firmám v Podnikatelském inkubátoru VŠB-TUO. Jak sám říká, má hlavu plnou nápadů a chuť podnikat nové věci. Jan Adam Plaček je vášnivý jachtař se čtyřmi dětmi.

Poznal jsem byznys ze všech stran. Chtěl bych využít zkušenosti a nasměrovat lidi v jejich podnikání tak, aby byli šťastní. Zákazníci i peníze pak přijdou sami.

Po vysoké škole rok pracoval ve výzkumném centru. Práce ho ale nebavila, měl malý plat a žádnou perspektivu. Rozhodl se proto odejít do rodinné firmy, kterou založil jeho otec.

Vnímal jsem to tehdy jako lepší volbu. Věděl jsem, že budu pracovat manuálně, ale nevadilo mi to. Bylo to těsně po revoluci a podnikání mě, jako každého v té době, lákalo. Mohl jsem být svým pánem, vydělat si peníze. Navíc se nám opravdu dařilo. Dělali jsme velké zakázky pro průmyslové provozy i nemocnice. Po deseti letech jsme dosahovali 100 mil. obratu, byli jsme největší firma na průmyslové podlahy ve střední Evropě. Měli jsme pobočky v Litvě a v Polsku, vyváželi do celé Evropy i do Ameriky. Materiály jsme dováželi z Německa, později jsme si je ale začali vyrábět sami. Tehdy jsme měli téměř 30 zaměstnanců a systém řízení podniku jako rodinné firmy mi přestal vyhovovat.

Po deseti letech jste tedy firmu opustil?

Ano. S mým otcem a bratrem jsme se už neshodli, jak firmu vést dále. Já jsem to chtěl hodně tlačit dopředu, mít více zaměstnanců a dále růst. Zavedl jsem manažerské účetnictví, nové technologie. Hodně jsem četl a studoval, co by se dalo zlepšit. Všechny změny jsem chtěl rychle a to byl problém.

Litujete zpětně svého odchodu?

Některé věci jsem tehdy mohl udělat jinak, ale odchodu nelituji. Každý z nás měl jinou vizi, neshodli jsme se, jak to dále dělat. Dva roky jsme spolu dokonce nemluvili. Dnes firmu vede můj brácha a daří se jí stále dobře. Vím, že kdybych tehdy ubral, firma by se dále rozvíjela, ač pomaleji, ale já bych tam už nebyl spokojený. Nechal jsem si tedy vyplatit svůj podíl a pět let jsem žil jako rentiér. Nemusel jsem nic dělat.

Pět let je dlouhá doba, to jste nic nedělal? Nehledal práci?

Zkusil jsem rozjet vlastní startup. V té době to bylo něco nového, o startupech se nemluvilo. Vytvořil jsem informační portál se články o podlahách, katalog výrobků a burzu s nabídkami a poptávkami. Ze začátku to šlo dobře, firmy mi platily za reklamu. Jenže potom se rozmohl internet, firmy si tvořily vlastní webovky a já na to nedokázal reagovat. Nenabídnul jsem jim další službu, aby u mne zůstaly a platily za reklamu. Tehdy nebyly Podnikatelské inkubátory, nevěděl jsem, za kým jít pro radu. Začal jsem slibně, ale nevyšlo to.

Co se dělo pak?

Začal jsem si hledat práci a tak nějak jsem se vrátil k měřící technice, kterou jsem vystudoval. Nastoupil jsem jako nabídkář do firmy ABB. Začátky byly složité. Dříve jsem měl dobrý plat, sekretářku, vlastní auto. Podnikal jsem hodně mladý, byl jsem ambiciózní a nebál jsem se zaměstnance vyhodit, když nepracoval dobře. V ABB se karty obrátily, musel jsem hodně dřít, abych se prosadil. Ale podařilo se. Časem jsem se propracoval na obchodního zástupce, potom vedoucího obchodního a servisního oddělení v ČR, na Slovensku, v Maďarsku a na Ukrajině.

V ABB jsem se naučil obchodní postupy, strategie a pravidla. Poznal jsem firmu z jiné strany než jako spolumajitel, a to mi hodně dalo.

Současně s tímto jste působil i v neziskovém sektoru. Jak jste se k tomu dostal?

Dlouhou dobu jsem byl členem spolku Vědomí srdce, a když mě požádali o pomoc s organizací, tak jsem to zkusil. Pořádali jsme meditační setkání, vydávali časopis, řídili pobočky v různých městech. Bylo to časově náročné a za málo peněz. Stále jsem tedy pracoval v ABB, takže jsem si téměř dobrovolnickou činnost mohl dovolit.

Od roku 2015 jste působil také v coworkingovém centru Viva Ostrava. Co vás k ní přivedlo?

Chtěl jsem v ABB skončit, ale nevěděl jsem, čím se budu živit. Na druhou stranu, hlavu jsem měl plnou nápadů, tak jsem se přihlásil do Inklubátoru a prošel si celým programem. Byl to první ročník, a když jsem ho absolvoval, Jarek Procházka mi nabídl roli mentora. Později sám odešel a já Inklubátor převzal za něj. Měl jsem možnost osahat si ten program ze všech stran. Nanečisto jsem si tedy vyzkoušel to, co dělám dneska tady. Po nějaké době jsem odešel. Viva Inklubátor už nefunguje a myslím, že je to škoda. Program byl zaměřen na živnostníky a sociální podnikání a žádný podobný program už v Ostravě není.

V té době jste také dostal nabídku pracovat v Podnikatelském inkubátoru. Co máte u nás na starosti?

Zpočátku jsem se staral o již inkubované firmy, ale firmy tady jsou samostatné, nepotřebují každodenní péči, tak se dnes věnuji mentorování projektů v akcelerátoru Green Light. Snažím se jim předat zkušenosti, poradit, jak se v podnikání zorientovat. Stejně tak se věnuji zájemcům o podnikání, kteří chodí do Inkubátoru průběžně na konzultace. Teď také dávám dohromady koncept nového programu Start, který bude předcházet akcelerátoru Green Light a spustíme ho již v květnu. Musím říct, že mě ta práce baví a jsem tady spokojený.

Když k vám přijde mladý člověk s nápadem a chutí podnikat, co mu nabídnete? Jak mu můžete pomoci?

Sám jsem poznal byznys ze všech stran. Chtěl bych využít zkušenosti a nasměrovat lidi v jejich podnikání tak, aby byli šťastní. Zákazníci i peníze pak přijdou sami. Ptám se jich, proč dělají to, co dělají, co je na tom baví. Nemá smysl stavět hrad na písku, proto nejprve zjišťuji jejich vnitřní motivaci podnikat. Když je motivace na vodě, projekt končí. Někteří z nich zjistí, že ve skutečnosti podnikat nechtějí. Jiní musí dozrát a vrátí se k nápadu až později.

Jan Adam Plaček působí v Podnikatelském inkubátoru VŠB-TUO od loňského roku. Pomáhá začínajícím i zkušeným podnikatelům překonávat překážky, s kterými se potýkají. Mentoruje v akcelerátoru Green Light, poskytuje konzultace podnikatelům. Sám zná obě strany mince. Byl úspěšným podnikatelem i zaměstnancem ve velké korporaci a jak sám říká, dalo mu to zkušenosti a nadhled a teď je správný čas přenést je dále.